Malorská doga (Perro de Presa Mallorquin)

Malorská doga je silný, výkonný pes s dobře vyvinutými svaly.

ANGLICKÝ NÁZEV:
špaň.: Perro de Presa Mallorquin, Chien de combat de Majorqe, Mallorquin Bulldog
PŮVOD:
V oblasti středozemí přinášela lodní doprava mezi východem a západem odnepaměti možnost výměny kultury a vědy mezi jednotlivými národy. Tyto vzájemné vztahy i když byly především obchodní nabízely také příležitost vyměňovat si domácí zvířata. Mezi nimi byli také hlídací a strážní psi, kteří odedávna sloužili k ochraně proti pirátům a námořním lupičům v přístavech a v osadách u moře. Mezi těmito většinou velkými, silnými a odolnými psy s velkou hlavou a mohutným chrupem vynikalo jedno plemeno: byla to doga Iberského poloostrova, která se ve Španělsku na mnoha místech používala jako lovecký pes nebo jako bojový pes proti býkům a jiným psům. Tento pes provázel krále Jakuba I. na jeho výbojných a dobyvačných taženích a na Baleáry se dostal zhruba kolem roku 1230. V 17. století přešla Menorca a další oblasti na základě mírové smlouvy z Utrechtu do anglického majetku. Angličané přivedli na Baleárské ostrovy vlastní bojové a hlídací psy a zkřížili je s dogou Iberského poloostrova, která žila také na Baleárách. Na počátku 18. století byly v Anglii zápasy mezi psy a býky velmi populární a Angličané žijící na ostrovech hledali psa, který by byl vhodný na takové zápasy. Uvedené okolnosti vysvětlují název plemene Ca de Bou býčí pes. Ve španělské plemenné knize je zachycena existence tohoto plemene již v roce 1923. První oficiální záznam pochází z roku 1928 a v roce 1929 byl pes uvedeného plemene poprvé předveden na výstavě v Barceloně.
POPIS:
Malorská doga je plemeno služebních psů. Jde o typického představitele molosských plemen poněkud prodlouženého formátu, silného a mohutného, střední velikosti. Plemeno vykazuje výrazný rozdíl mezi pohlavími, což se projevuje především u lebky, jejíž obvod je u psů větší než u fen.
Hlava velká s významnými čelistmi. Uši vysoko posazené. Hrudník široký.
Proporcionální postavy. Do Východní Evropy byli dovezeni v polovině roku 1990 po poptávce na psa-osobního strážce.
VÝŠKA:
V kohoutku
u psů: 55-58 cm,
u fen 52-55 cm.
VÁHA:
u psů: 35-38 cm,
u fen 30-34 cm.
SRST:
Srst krátká, celistvě přiléhající. Zbarvení může být: Žíhaná, všechny odstíny žluté a černá; přednost se dává v uvedeném pořadí; u žíhaných psů se dává přednost tmavým barevným odstínům; u žluté intenzivnímu zbarvení. Bílé skvrny jsou přípustné na tlapách hrudních končetin, na hrudi a na tlamě v maximálním rozsahu do 30% plochy. Přípustná je také černá maska.
CHARAKTER:
Malorská doga je klidný pes, ale může být za určitých podmínek crabrým a agresivním. Velce komunikábelný, oddaný svému panovi a ho rodině. Snadno se učí a řídí. Jako hlídací a strážní pes je nepřekonatelný. V klidných situacích je důvěřivý a sebejistý; při vzrušení je jeho pohled pronikavý.
PÉČE:
Chováme-li psa v bytě, nutně si vyžaduje delší procházky.
PLEMENO:
FCI II. - Pinčové a knírači, molossoidní a švýcarští salašničtí psi
Sekce 2.1 - Molossové, dogovití psi
Bez zkoušek z výkonu
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR:
PPM
ČÍSLO STANDARDU:
249 / 11.12. 1996 (Španělsko)

• Hlavní
• Sekce
• Zábava
• Nástroje
• Společnost
• Různé
• IQ test
• Kontakt